Los Angeles (11.8.) + Morro Bay (17.-19.8.)

Los Angeles, Dodgers game, letadlo a já za řídící pákou

Jak už jsem slibovala v předchozím článku, je tu příběh jak se Elza dostala do LA a v jakém stylu. Tak kafe do ruky a jdeme na to!

První týden po příletu mi má rodina řekla, že o víkendu poletíme do LA. Ano, taky mě tam zaskočilo sloveso „poletíme“, ale řekla jsem si, že se asi přeřekli. No ukázalo se, že ani náhodou.

Další den za mnou přišla Nicole, zda-li mým rodičům nevadí, že poletíme soukromým letadlem. Což není zrovna špatná věc ne? Po domluvě s rodiči mi teda Nicole ještě vysvětlila, že letadlo je majetkem společnosti, kterou vlastní náš známí, rotarián Mark. To, že s námi letěla i Julia (výměnná studentka z Finska, chodící také do Redwood) byla příjemná zpráva, protože zkuste si být ve společnosti rodinných kamarádů, kteří jsou úplně úžasně švihlý jako moje rodina, sami. A tak jsme začali probírat, co vlastně v LA budeme dělat.

Ukázalo se, že půjdeme na baseballový zápas na stadiónu hrajícího týmu Dodgers proti Padres a předtím se stavíme na jídlo. Plán vypadal velmi slibně.

11.8. (sobota ráno) jsme tedy já, Nicole a Ian jeli na malé letiště ve Visalii a potkali se s jejich kamarády a Julií. Naše letadlo už bylo připravené. Na otázku: Proč tam vlastně letíme letadlem a né jako normální lidi autem“ jsem dostala dost jasnou odpověď: „A příjde ti, že jsme snad normální lidi?“.. No pochopila jsem a dál se už neptala.

21056930_1399487063480431_124093679_o.jpg

Nasedli jsme, při čemž jedna z nás s Julií mohla sedět jako co-pilot tam a druhá zpátky. Cestu tam jsem nechala pro Julii. Ale věřte mi, že to nedělalo zrovna rozdíl, protože výhled byl nádherný i noci!

21057138_1399487056813765_1237589258_o.jpg

21057297_1399487043480433_1929620798_o

Po přistání na nás už čekal minibus s řidičem, který nás odvezl do malé restaurace, kde Julia poprvé ochutnala slavné Root beer (Root beer není pivo, ale nápoj který chutná jak dětská zubní pasta a pokud jste dost odvážní a chcete si zničit dietu, objednejte si i k tomu 40% nápoji z cukru i zmrzlinu navrch- Root beer Flow) a napůl jsme si daly burger.

 

21057156_1399487073480430_730191099_o

Tak a teď hurá na zápas! Už jak jsme projížděli LA (které je samo o sobě nádherné město, ale za bydlení byste se tam zrovna nedoplatili) a blížili se ke stadiónu, doprava začala pomalu ale zřetelně zpomalovat až se zastavila na dobrou půl hodinu. Není se čemu divit, když cca 50 tisíc lidí se chce vtlačit na parkoviště stadionu. Ale zvládli jsme to. Řidič nás vyhodil u vchodu a my se vrhli dovnitř. Ještě před vchodem jsme ale samozřejmě museli projít rámem a pracovníci stadionu nám prohledali věci. Přece jenom jsou to Spojené Státy a hlavně jsme tu v Kalifornii. Bezpečí je tu nedostatkové zboží. Ale k tomu se dostaneme jindy.

21056942_1399487100147094_828187431_o

Po proplouvání obřím stadionem jsme konečně usedli na svá místa a hra může začít. Všichni dospělí nám říkali, že to zatím moc výměnné studenty nebavilo a platilo to i Julie, ale já kupodivu byla v pozoru a užívala si atmosféru, lidské vlny a ne až tak příjemné ječení typického amerického sportem posedlého týpka nade mnou. No bohužel takových má Amerika statisíce.

Já a můj nejoblíbenější rotarián, rodinný známí a nejmilejší Američan, kterého znám, Donn

21057074_1399487273480410_406223300_o.jpg

Na 50 tisíc lidí dobrý ne?

Výhra!

 

Po 3 a půl hodinovém zápase jsme se unaveni prodrali ven a pokojně usedli do minibusu, který nás odvezl na letiště. Po krátkém čekání jsme nastoupili, já si sedla vedle pilota, nasadila sluchátka a obdivovala světla a stíny noční Kalifornie a také si povídala s pilotem. Zajímavý člověk ten pán.

Odlet

Během konverzace o České republice, jeho práci, rozdílech mezi našemi zeměmi, jsem se začala ptát i na konkrétní tlačítka, kterých tam bylo asi tisíc. Po dlouhém, ale zajímavém vysvětlování se na mě pilot podíval a řekl: „Tak a teď pomalu zatáhni za tuto páku a vyrovnej to nazpět“ … No dlouho jsem nebyla tak nervozní, když jsem měla teď v rukou nejenom život můj, ale i dalších deseti lidí. Ale riskla jsem to. Zatáhla jsem pomalu za páku a pocítila, jak letadlo kleslo o pár metrů. „A vyrovnej to nazpět a zmáčni tenhle knoflík“.. Vyrovnala jsem a zmáčla knoflík na udržení výšky. No řeknu Vám, že jen to, že jsem seděla vedle pilota byl mazec, ale řídit letadlo? No tak nervozní jsem nikdy nebyla, ale bylo to něco neuvěřitelného. Já letím!

21057260_1399487363480401_41381318_o

 

Po hladkém přistání jsme tedy poděkovali pilotovi, popřál mi štěstí s mojí výměnnou a jeli jsme konečně domů. Já byla tak unavená, že jsem usnula během minuty.

 

Morro bay, Ianovi narozeniny, dance party a hlídání 10 satanů

Další víkend jsme na Ianovi narozeniny vyjeli ve čtvrtek na pobřeží zátoky Morro bay, do pronajmutého domu u pláže. Z krásných 37 stupňů se najednou díky vlivu Paficiku stalo nepěkných 17 a v noci 15. Tak či tak to ale bylo nádherné. V domě byla naše rodina, host babi a děda a kamarádka Sierry, Lauren. My, holky, jsme spaly spolu v jednom pokoji, kluci v druhém, prarodiče ve třetím a host rodiče spolu v dalším pokoji.

21056988_1399520146810456_292647223_o.jpg

V pátek ráno jsme vyrazili na snídani za Markem a jeho ženou, kteří zde mají svůj domeček. Po palačinkách s javorovým sirupem, ovocem a slaninou, jsme se šli podívat na pláž. Jak už to u oceánů často bývá, voda měla velmi málo stupňů a byla divoká. Pacifik také přinášel nepříjemný chladný vítr. Ale byla to nádhera. Po příjezdu zase zpět do našeho domku jsme se zehřála ve sprše a konečně si lehla, protože Kaden rád kříčí ze spaní a bohužel jsem na to nebyla zvyklá jen já.

Pláž u Markova domu, Nicole a babi Kathi a umělecké dílo Nicole, která umí napsat mé jméno i se š!

21103560_1399520230143781_1019807002_o

Ale sranda teprve začíná. Večer nás dospělí opustili a nechali s 10ti americkými, cukrem nadopovanými dětmi ve věkovém rozmězí 5-13 let a jeli na večer pryč.

„Eliško, pohlídej to tady“ řekla Nicole a nasadila si paruku. (tématem oslavy byly paruky a tak bylo vtipné občas pozorovat vážné rotariány s ženskými parukami na hlavách)

Večer jsme strávili hlídáním dětí, snahou najít špunty do uší a doufáním, že už dospělí přijedou zpět.

Dospělí přijeli kolem 11 hodiny a my už všichni byli unavení. Čas na spánek! Teda, toto jsem si říkala, dokud si dospělí nepustili na plné pecky hudbu a nezačali tančit.

„Nebuď kazič nálady a jdi za něma si zatancovat a pobavit se“ řekla jsem si a tak jsem nahodila usměvavou tvář výměnného studenta a šla se bavit. Ještěže je mám tak ráda.

To, že jsem šla, nebyla rozhodně chyba. Po konverzacích s různými lidmi jsem se dostala k rodičům dětí z Peru a začali jsme tančit. Konečně někdo kdo to uměl pořádně rozbalit haha. Jelikož nejradši tančím latino, okamžitě jsme si padli do noty a i s ostatními jsme tančili další 3 hodiny. Také na otázky zda-li nejsem taky nějaká děvčina z Jižní (latinské) Ameriky a na následnou odpověď, že jsem 100% Češka, jsem dostala dost udivené výrazy a veliké pochybnosti. Bohužel děti už usnuli v náhodných postelích a tak znavení rodiče si vzali své děti a kolem 2 ranní jeli domů. No, lhala bych kdybych řekla, že byli všichni schopni řídit. Ale nikomu se nic nestalo.

Další den jsme si všichni trochu přispali a pak jeli do centra městečka a zkoumali okolí. Bylo chladno, ale viděli jsme jejich mořské vydry, kterých tam bylo bezpočet.

21037875_1399520280143776_1181457392_o

Večer jsme ještě s holkama upekly cookies a pak také usnuly.

Po 3 dnech jsem ale byla ráda, že konečně cítím to úmorné vedro jednoho z měst s nejvyššími teplotami v Kalifornii.

21081823_1399520440143760_428046969_o

!!! (Ve Visalii je vždycky tepleji než např LA dalších známých „horkých“ městech pobřeží. např. LA- 32 stupňů, Visalia- 37 stupňů) !!!

Na to si člověk zvykne velmi rychle, ale vím, že se mi bude mnohem hůř zase odvykat. Toto počasí mi přirostlo k srdci a fyzicky mi už nevadí.

Tak to by bylo pro tento článek asi všechno, doufám, že jsem všechno popsala dostatečně podrobně a doufám, že jste se také něco nového dozvěděli!

Nebojte! Za nedlouho příjdou články na které se všichni velmi těšíte jako např. Věci, které mi lezou na nervy, Kalifornie Vs. Česko a Věci, které by jste si nikdy nemysleli, že mohou být někde jinak. California has it all!

 

6 komentářů: „Los Angeles (11.8.) + Morro Bay (17.-19.8.)

  1. Radka

    Ahoj Eli, děkujeme za další podrobnosti, úplně si to tam dovedu představit! Doufám, že se brzy dostaneš i k tomu stravování, vaření /zatím to vypadá, že jste po restauracích:-) / a to jak doma, tak ve škole. A taky koupání v tom vedru? Měj se moc hezky!!!

    Liked by 1 osoba

  2. Marek

    Máš úžasné zážitky – kdo pilotoval letadlo! A na fotce u jezera Kaweahlake je Wataboarding (waterboarding). jet ski – to jezdíš na vodních lyžích?
    Julia does not give a crap. Znamená Julia vůbec nedává pozor ?
    Kolik vás je ve skupině – třídě? Nebo jsou to jen exchange students?
    Bělinka jde zítra už do školky. Taky to má těžký! Měj se hezky!

    To se mi líbí

    1. No letadlo bylo úžasné, ale zbytek jsem radši nechala na pilotovi🤷🏻‍♀️ Nejezdím, ale jezdili jsme na vodních skůtrech a také na gumových kruzích, které táhli za skůtrem. To bylo na těle modřín! Ale já si to moc užila😊 Když někdo „Does not give a crap“, tak ho něco vůbec nezajímá. Čistý nezájem😂 U té fotky jsem to myslela na blondýnku (Julii-také výměnnou studentku Rotary z Finska), která byla při fotce na mobilu haha. No americký školský systém a rozdělení je trošinku jiné, ale o tom napíšu co nevidět. Všecko ze dozvíte! Na fotce jsme lidi z mého jednoho „předmětu“ – student activities, kde pomáháme škole při akcích. Některé holky jsou tam také výměnné studentky, protože je tento předmět mezi exchangers populární – najdeš tu milý lidi, co mají zájem o pomoc druhým a škole. Bělince popřej štěstí ode mě, určitě to bude mít ze začátku těžké, ale jsme v tom spolu🙈 Pozdravuj doma!

      To se mi líbí

  3. Martin Láník

    Jezdíš si na vodním skútru, letíš si soukromým letadlem + si pilotovala , byla si na zápase(baseball), vozíš si zadek v BMW. Naučila ses pít kávu. Samí pařby, dovádění s dětmi.

    Máš pomalu lepší život jak Dan Bilzerian. 😀

    It was just a little dream two years ago and now it´s the reality.
    I am so proud of you!
    Take care. 🙂

    Martin

    Btw: Tohle asi ve Švýcarsku/Německu nezažiju. 😦

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s